Pane Bože, za co mne tak trestáš?

Tento povzdech slýcháme v různých situacích. Co nám prozrazuje o člověku, který jej vyslovil? Jak úspěšný bude dotyčný při řešení úloh a problémů? A jak tyto informace využít ve své každodenní (manažerské) praxi?   Chceme-li se při hledání odpovědi vyhnout (sebe) manipulaci, měli bychom najít alespoň tři vysvětlení, co tento povzdech znamená. Může to být: a. antistresový rituál, b. svérázná sebekoučovací technika, c. projev pasivity, zbavení se zodpovědnosti za stav věci, d. pokus o manipulaci.   Podívejme se blíže, jak nám jednotlivá vysvětlení pomohou předvídat pracovní výkony a úspěšnost takového člověka.

a. Antistresový rituál.

Pro mnohé je víra v Boha účinným nástrojem k odbourání stresu při řešení každodenních problémů. Modlitba, nebo pouhá zmínka o Bohu je uklidní a pomůže soustředit se na cíl. Klid, koncentrace a pevné odhodlání (víra v úspěch) jsou mnohdy rozhodující pro úspěšné dotažení úlohy do konce. Nám jako šéfovi může být jedno, jakými mentálními technikami se náš podřízený, nebo kolega uklidnil a soustředil na podání špičkového výkonu. Důležitý je výsledek. Jak poznáme, že to je skutečně antistresový rituál? Dotyčný člověk bude po pronesení této věty aktivně pokračovat v řešení úlohy a bude hledat nové cesty k jejímu úspěšnému vyřešení. Vzhledem k stavbě věty je ovšem nepravděpodobné, že v tomto případě dotyčný vzývá Boha, aby mu pomohl podat špičkový výkon.  

b. Svérázná sebekoučovací technika.

Koučování je založeno na kladení otázek a hledání fungujících odpovědí. Chceme-li najít opravdu kreativní řešení, je dobré narušit své zajeté vzorce uvažování. V koučování se k tomu využívá například „otázka na zázrak“.   Někteří křesťané využívají jinou koučovací techniku. Položí otázku Bohu, pak otevřou Bibli a přečtou si odstavec, na který jim náhodně padne zrak. Pak se v přečteném textu snaží najít odpověď na svou otázku. Skeptik si řekne, že to jsou nesmysly, které nemohou fungovat. Z hlediska psychologie je to ale kreativní technika zvaná „moudrý rádce“. Jak tato technika funguje jsem popsal ve své knize Příručka úspěšných. Bezplatnou e-ukázku z knihy si stáhněte zde… Pokud jsme jako šéfové ateisté, může nám být jedno, jakými koučovacími technikami hledá náš podřízený inspiraci k řešení zadaných úkolů. Hlavně ať to funguje, důležitý je výsledek. Pokud jsme jako šéfové věřící, můžeme si jen tak ze zvědavosti také otevřít Bibli. Schválně, Bože, za co toho dotyčného tak trestáš? Jak poznáme, že se dotyčný takovým způsobem koučuje? Jednoduše podle toho, že chce slyšet na svou otázku použitelnou odpověď.

c. Projev pasivity a zbavení se zodpovědnosti za stav věci.

Větou „Pane Bože, za co mne tak trestáš?“ může dotyčný popisovat svůj pasivní a agnostický (nepoznatelný) postoj k životu. Proč se o něco snažit, když: – Cesty Páně jsou nevyzpytatelné. – Neznáme dne ani hodiny. – Koho Pán Bůh miluje, toho křížem navštěvuje. – Všechno je marnost nad marnost a nic než marnost. Je to postoj oběti, která nikdy za nic nemůže. Člověk hrající roli oběti je přesvědčený o tom, že by byl šťastný a úspěšný, kdyby kolem něj nebyli takoví zlí a neschopní lidé, kdyby jeho šéf měl pro něj více pochopení, konkurence nebyla tak dravá, kolegové tak bezohlední, počasí tak upršené a politikové tak zkorumpovaní. V našich zemích je tento postoj hodně rozšířený, lze dokonce mluvit o „kultuře obětí“. Příkladem toho může být také písnička Tomáše Kluse: „Za co, Pane Bože, za co, trestáš tento prostý lid? Za co, Pane Bože, za co, nechals nás se napálit?“ Z textu je jasné, že to jsme nebyli my, kdo si zvolil své politiky. Za to může Bůh a příští volby také nemá smysl jít volit, Bůh nás stejně znovu potrestá. Zdravý rozum nám ovšem říká, že když hrajeme karty, obvykle nemáme vliv na to, jaké karty dostaneme. Budeme-li si celý čas ztěžovat na špatné karty, budeme se cítit bezmocní a pravděpodobně hru pohrajeme. Uvědomíme-li si, že si můžeme vybrat, jak budeme s rozdanými kartami hrát, budeme se cítit lépe. I v případě, že nevyhrajeme, můžeme se svými kartami vždy uhrát to nejlepší, co to dá. To je postoj úspěšného člověka. Jak poznáme, že si dotyčný tímto zvoláním právě vyrobil alibi, aby se zbavil zodpovědnosti za úspěšné dokončení úlohy? Velmi jednoduše – dotyčný si ještě poskuhrá a už pro úspěch věci nehne ani prstem. Co to znamená pro nás jako šéfa? Pokud se u dotyčného takový postoj vyskytuje zřídkavě, pak má smysl s ním pracovat na jeho osobním rozvoji. Pokud je to u dotyčného setrvalý stav, je pro pracovní tým nepoužitelný.

d. Pokus o manipulaci.

Lidé hrající roli oběti často svého „neštěstí“ využívají jako nástroje manipulace a vynucování si pomoci od druhých. Já ubožák, Bohem nevinně ztrestaný tady trpím, a ty, dítě štěstěny nečinně přihlížíš mému neštěstí, místo toho, abys mi pomohl a udělal… Jak poznáme, že nás dotyčný právě začal svým trestem Božím manipulovat? Začne nám být v jeho přítomnosti nepříjemně a nelogicky převezmeme zodpovědnost za splnění jeho úlohy na svá bedra.   Máme tedy dva typy obětí – pasivní a manipulativní. Pasivní oběť bývá obvykle pro pracovní tým nepoužitelná. Manipulativní oběť je pro tým navíc nebezpečná, a pokud manipuluje soustavně, je vhodné přemýšlet o jejím vyloučení z týmu.   S pozdravem RNDr. Alexander Birčák Jednatel společnosti a lektor Albisa s.r.o. Mob.: +421 904 864 912   PS: Zajímá Vás, jak lépe vést lidi a řešit konflikty? Pak přijďte do Prahy na má otevřená školení: 14.-15.5.2013 – Jak řešit konflikty s nadhledem a 16.-17.5.2013 – Jak vést lidi s nadhledem . PS 2: Termíny ostatních otevřených školení najdete zde…